Vyjadřuji hlubokou vděčnost a poděkování mistru jógy B.K.S. Iyengarovi, jeho neobyčejně skvělé žákyni Gabrielle Giubilaro, duchovnímu učiteli Omraamovi jakož i Ashinovi Ottamaovi, učiteli meditace Vipáassany, bez jejichž nevědomé pomoci by níže uvedená metoda nemohla vzniknout.
Autor
Tématem této práce je Praxe
pozorného jezení. Je to součást Praxe Pozorného Bytí.
Podstatnou částí Praxe pozorného jezení je Meditace jezení (všechny
tyto pojmy jsou definovány níže).
Naše Bytí v materiálním světě – v trojrozměrném prostoru s zemským gravitačním polem i vzdušnou atmosférou kolem, časem, běžícím dopředu i sluneční energií, jejíž proudy nás neustále doprovázejí, to Bytí je nekonečnou řadou událostí i podmínek. Jedny z nich se objevují sporadicky, jiné častěji, a ještě jiné jsou cyklické. Některé jsou procesy méně či více táhlými. Jedny jsou důležité, jiné méně důležité – je to umění, rozpoznat jejich hierarchii. Zdaleka ne všechny jsou námi vůbec vnímány. Všechno to doprovází výměna energií – dáváme ji i dostáváme. Události, ne zcela vědomé nebo nepozorované, jsou místem „výtoku energie”, dírou, kterou nám uniká životní energie.
Je mezi nimi několik, jejichž role tvoří základním způsobem podstatu naší existence Tady, bez nich by naše žití okamžitě podlehlo beznávratnému přerušení.
Mimo jiné to jsou:
- gravitace (raději naše, nejčastěji bezděčné, její využívání) s jejíž pomocí nás Země jemně přidržuje na svém povrchu, chráníc nás před pustotou Vesmíru. Bez gravitace bychom okamžitě opustili prostor atmosféry a udusili se, o několik pár sekund předtím bychom umřeli díky mrazu nula stupňů Kelvina;
- dýchání, využívání (též nejčastěji ne zcela vědomé) zemské atmosféry – směsi plynů, jejíž složení odpovídá potřebám fyziologie našeho života. Jak obrovská je role dýchání v našem životě, nechť dosvědčí fakt, že náš život začíná prvním nádechem a definitivně končí posledním výdechem. To dech začíná, vyplňuje i ukončuje náš život. Je na počátku, u podstaty, všech životních jevů;
- jezení, které je nejzákladnější formou získávání energie pro potřeby životních procesů na všech úrovních (trochu důkladněji o těchto úrovních později). Vědomí procesů a pravidel této oblasti je ještě malé.
Můžeme v souvislosti s tím vymezit tři důležité aspekty našeho života, týkající se:
- využívání našich gravitačních podmínek; je to oblast naší celé motorické fyzičnosti,
- dýchání, čili využívání zemské atmosféry,
- jezení, čili cyklického dobíjení našich „životních akumulátorů” energií, získávanou zevnitř.
Tyto tři, neobyčejně důležité aspekty našeho života, rozhodující základním způsobem o jeho délce, jsou vykonávány nejčastěji povrchním způsobem, s velmi malou účastí našeho vědomí. Všechny tři mají „druhé dno”, to znamená, že se oblast jejich působení rozkládá daleko za prostorem hrubého materiálna, obsahujíc „patra”, ležící výše (fyziologii/biochemii, emoce, mentální energie atd.). Vědomé proniknutí do nich je právě podstatou níže popsané techniky.
Proč je důležitá úloha vědomí a jaké jsou
důsledky jeho otupění?
Náš život, ve své nejzákladnější vrstvě, to je stálá, neustávající práce v oblasti těchto třech „prostých” aspektů – teprve z nich povstávají další výzvy našeho života a další naše velmi složitá vnější i vnitřní aktivita. Tyto tři práce je možno přirovnat k práci základů domu, které pracují neustále od momentu postavení stěn, až do konce existence domu. Jejich neustálá práce je základem našeho přebývání v onom domě. Gravitační fyzičnost, dýchání a jezení jsou takovými základy našeho života na Zemi.
Ponechávání práce v těchto třech aspektech náhodě a návykům, tzn. ohraničení účasti pozornosti, vede ke snížení kvality těchto prací.
Dále to bude popsáno konkrétněji.
Definice 1.
Zdatnost v jakémsi procesu získávání si energie je poměrem energie z procesu získané k souhrnnému množství energie, možnému si z daného procesu přisvojit.
Praxe pozorného bytí – je to takový způsob bytí (existence), který zvyšuje tuto zdatnost prostřednictvím zvýšení účasti našeho vědomí (podstatnou rolí je zvýšení kvality proudů pozornosti – o tom později).
Hodnota tohoto činitele energetické zdatnosti života je dramaticky nízká - řádově několik procent.
Definice 2.
Praxe pozorného bytí – to je vědomá práce spočívající v meditačním (maximálně pozorném) přístupu k:
- tělesnosti a bytí v gravitaci
- dechu a celému procesu dýchání
- jezení a celému procesu získávání energie pro uspokojení životních procesů
Pozor:
Všechny definice jsou uvedeny pro potřeby současné práce a techniky s ní
souvisící a nedělají si nárok na statut universálních pravd.
Pojetí Pozorného bytí z
Def. 2 je vědomě omezeno. Širší universální „Bytí” obsahuje ještě záležitosti
sexu, společenské relace a jiné důležité aspekty života.
Praxe pozorného jezení – to je
technika, jejíž cílem je radikální zvýšení zdatnosti
jezení. Je to spojení úplného
půstu, praxe ásan a pránájámy a také meditace jezení dle Omraama, v 10-denních seminářích, kde
půst zabírá prvních 4-5 dnů, meditace jezení zbylých 5 dnů a ásany s pránájámou
jsou praktikovány v průběhu celého trvání semináře.
Všechny tyto dílčí elementy Praxe pozorného jezení budou probrány později.
Dosahovaný vzrůst zdatnosti jezení je řádově od několika do několika desítek procent. Obvykle činitel zdatnosti jezení vychází 2-5% a tedy získaný přírustek je šokujíce vysoký.
Dosahuje se toho prostřednictvím zlepšení kvality práce centra formujícího a odvádějícího vně proudy pozornosti. Právě to je hlavním cílem všech technik vnitřního rozvoje.
Představme si, že na záhoně, mezi kytkami,
vedle altánku, nám vyrostl trsek pýru. No a v zájmu jeho odstranění objednáváme
za těžké peníze buldozer, který přijíždí a odstraňuje trsek pýru, spolu s
polovinou naší zahrádky...
Právě tak účinkují široké, nekvalitní
proudy pozornosti, pohlcujíc ohromné množství energie. Pracují velmi nepřesně,
způsobujíc mnoho škod. Naším úkolem je dobře tyto proudy „adresovat” –
dostatečně úzce (výběrově) a přesně. Zdroje energie na jejich koncích, at´už v
prostoru obecném nebo materiálním, nemusí vykonávat v tu dobu tak velkou a
tragicky nepřesnou práci. V případě trsu pýru úplně stačí práce jedné dlaně.
Proudy pozornosti vytváří bod, ležící vysoko na žebříčku naší struktůry, místo našeho opravdového Já (je to velké zjednodušení, přijaté pro potřeby současné práce). Jejich formování je zlomkem naší vnitřní práce a děje se tak v každé chvíli našeho denního života. Vytvářené proudy pozornosti musí vždy vystupovat ve dvojicích, „obsluhujíc” vykonání dvou druhů práce:
- k vykonání něčeho konkrétního (např. v materiálním prostoru – mechanické práci – stah svalu nebo skupiny svalů)
- k uvolnění v oblasti, ležící kolem v prvním aspektu vykonávané práce
.
Tyto dva typy proudů pozornosti, musí být produkovány spolu, v párech. Musí být maximálně důkladně odděleny od sebe, a zároveň být maximálně blízko sebe. Hluboce spolu účinkují a na této spolupráci záleží kvalita právě vykonávané činnosti. Jestliže se překrývají, část „zdrojů” na jejich koncích dostává současně protichůdné úkoly: k uvolnění i k vykonání konkrétní činnosti (např. mechanické práci), toto přivádí chaos do právě obsluhované části života. Vytvářené proudy pozornosti musí být patřičně úzké (dobře adresované) a nesmí se překrývat – nemají být „slepené”. Musí nést optimální energii a být patřičně intenzívní.
Sami se pozorujme, jaké kvality, vytváříme proudy pozornosti.
Buldozer, poslaný k trsu pýru, je příkladem nekvalitních
proudů pozornosti (zbytečně velká použitá síla a zbytečně široká oblast
působení), a tím, co zmenšuje šířku jeho „radlice” je pozornost.
Kromě „širokosti působení” máme rovněž regulovat „sílu” vykonávané činnosti. Ke stromu, vyvrácenému přes cestu, není optimální přistupovat s žiletkou stejně jako s atomovou bombou. Zde je optimální použití dobré sekery nebo motorové pily.
Pozorné vykonávání všech našich životních činností, obzvláště těch základních, přináší zvýšení jejich kvality. Zvyšuje kvalitu našeho života ve všech jeho projevech, nejenom v těch právě zlepšených.
Aby libovolné, konkrétní předsevzetí přineslo očekávaný úspěch, je třeba (mimo jiné):
- soustředit odpovídající „energetické” prostředky
- nabýt odpovídajících zásadních vědomostí
- získat dostatečný stupeň koncentrace na předmět předsevzetí.
K tomu, aby „to zafungovalo”, je potřebná náležitě velká motivace. Ta se neobjevuje sama, je ji potřeba vypracovat. Je to velmi důležité téma, svázané s praxí vnitřního rozvoje. Řešené je různými školami na velmi mnoho způsobů. Obvykle to jsou různého druhu „sociotechniky”, z kterých je nutno se po nějakém čase vymotat. V souvislosti s tím, vidíme nebezpečí, spojené se ztrátou stálosti odkazu. V Praxi pozorného jezení vzniká velmi silná motivace nezávisle v průběhu přípravného úplného půstu. Ta je velmi potřebná v průběhu 5-denní Meditace jezení a přirozeným způsobem, postupně uvolňuje místo výzvám všedního dne po ukončení semináře Praxe.
Oblastí práce v Praxi pozorného jezení je proces jezení – to je právě Meditace jezení.
Všichni vykonáváme „zvnějšku” tuto činnost několikrát denně. Přesto, z nedostatku motivace, je stupeň koncentrace na „objekt práce”, čili na činnost jezení, příliš nízký k dosažení úspěchu, čili dosažení zdatnosti v přisvojování si energie. V souvislosti s nedostatkem vědění na předchozí téma, je konečný výsledek v podobě hodnoty onoho činitele zdatnosti jezení, na úrovni 2-5%. Znamená to, že přes devadesát procent energie, možné k přisvojení, je námi několikrát denně promarněno! Strava je neobyčejně vzácnou a proto cennou formou hmoty. Obyčejně hodně živých bytostí vložilo mnoho práce do jejího vzniku. Alespoň z toho důvodu bychom měli k němu mít velký respekt. Neměli bychom ho tak bezesmyslu promarnit.
Velmi intenzívní, „čistou” motivaci k vnitřní práci, směřované k Meditaci jJezení, dává krátký, 4-5denní úplný půst, prováděný bezprostředně před ní.
Praxe zlepšení kvality proudů pozornosti je podstatou Meditace jezení. Spolu s tím pozorný přístup k „tělesnosti w gravitaci” a také k procesu dýchání – to je podstata Praxe pozorného bytí. Všechny tyto tři součásti Pozorného bytí způsobují ten samý „pohyb nahoře”, činí tak samy, skvěle se doplňujíc.
Neocenitelná
je v této otázce jóga, doporučovaná B.K.S. Iyengarem. Předpokládá to formu
praxe ásan a pránájámy od začátku do konce Praxe pozorného jezení, vybranou
patřičně k fázi Půstu a taktéž postupů
při Meditaci jezení. Nic nebrání tomu, aby tato praxe ásan a pránájámy,
pravidelně pokračovala po kurzu Praxe pozorného jezení.
Přecejen, intenzívnost vnitřní práce,
zlepšující centrum, vytvářející proudy pozornosti, v průběhu Praxe
pozorného jezení, je mnohokrát vyšší proti té, získané z praxe ásan (na
druhou stranu – je to pouze 10-denní „impuls“, a tak je ze všech směrů logické
spojování jógy a Pozorného jezení).
Pozorné jezení je praxe, definovaná v Def. 3, týká
se 10-denního semináře. Je ji možno zkoušet používat v normálním, všednodenním
životě – jedíc pozorně. Přecejen, je to o mnoho, mnoho těžší k vykonávání, než
pravidelná praxe ásan dle B.K.S. Iyengara. Smysluplnější, přinejmenším po dobu
prvních 10 let, je pravidelně praktikovat Iyengarovu jógu a spojovat to se
semináři Praxe pozorného jezení, které se
postupně, velmi pozvolna, mohou někdy
přerodit v každodenní pozorné jezení...
Meditace jezení – je to vnitřní práce,
směřovaná k absorbci jemných součástí, obsažených v potravě, v úrovních:
-
fyzické –
hrubá hmota, prostorový pohyb, mechanická práce,
-
fyziologické
(eterické) – biochemie našeho těla,
-
emocionální
(astrální),
-
mentální –
mozek, abstraktní myšlení, mysl,
-
kauzální
(příčinové) – sledy událostí,
-
budhiální –
naše systémy hodnot, etika, morálka,
-
atmanické –
podstata náboženství
Výše uvedený podíl Skutečností na hierarchicky uspořádané energetické úrovně pochází
od Omraama a od Podvodného (viz. litreratura).
Současné, stále
ještě zavazující, vědecké paradigma, se vyvinulo díky Osvícení koncem XVIII.
století. Rozdělilo Umění, Vědu a Náboženství, dotehdy těsně spojené – chvála mu
za to. Do jisté doby toto spojení stimulovalo rozvoj lidstva, ale později si
vyjmenované složky začaly vzájemně překážet. Od Francouzské revoluce se každý z
těchto důležitých aspektů obecného života mohl rozvíjet samostatně. Bohužel po
uplynutí více jak 200 let je nutno konstatovat velmi nerovnoměrný rozvoj těchto
tří sfér – a konkrétně velkou „přebujelost” vědy (techniky). Nebude jednoduché
provedení jejich harmonického spojení, což je nezbytnou součástí dle Kena
Wilbra i jiných současných filosofů k uzavření fáze lidského rozvoje.
Zanechme výše
načrtnutý problém každému z nás samostatně a lidstvu vcelku a přejděme na
mnohem příjemnější téma. Vytvořme si definice pevných nástrojů, které budeme
užívat v průběhu další části práce.
Podívejme se na proud bílého slunečního světla. Zdá se být spojeným svazkem energie. Ve skutečnosti se ale skládá z mnoha „pater”, energetických vrstev, které zvenku pozorujeme jako barvy. Přesněji se od sebe liší frekvencí energie: červená barva má nejnižší frekvenci, a fialová – nejvyšší. Energie jednotlivých barev mají trochu jiné fyzikální vlastnosti. Neschopnost jejich rozlišování je barvoslepostí...
Podobně, svět kolem nás není jednolitým energetickým prostorem. Náš život, to je energie pohybu a dalších druhů mechanické práce, energie biochemických procesů v našem těle, emoce, mysl – působení rozumu, náboženské zážitky. Všechno to jsou „patra” – rozmezí energií, značně se lišících od sebe... Máme se naučit pozorně je vidět i oddělovat od sebe, abychom je mohli smysluplně a racionálně využívat. Není to lehké a většina z nás je na počátku cesty vnitřního rozvoje „barvoslepá”...
Všechny starodávné filozofické systémy představovaly svět jako hierarchicky složenou struktůru.
"Jógasútry" předkládají následující hierarchii úrovně Skutečnosti:
· úroveň hrubě–fyzická – annamaja-kóša
· úroveň subtilně-fyzická – pránájáma-kóša
· úroveň emocionální – manómaja-kóša
· úroveň mentální – vidžňánamaja-kóša
.
Podle teozofů a také Omraama (Aivanhova), Daniela Andrejeva, Aviessaloma Podvodného a jiných, je možno tuto část dále rozvést:
· úroveň fyzická
· úroveň eterická (subtilně fyzická)
· úroveň astrální (emocionální)
· úroveň mentální
· úroveň kauzální
· úroveň budhiální
· úroveň atmanická
Právě tímto posledním modelem si budeme pomáhat v další
části práce při popisu jezení v šírší než fyzické perspektivě, tzn. týkající se
výživy všech úrovní člověka.
Praxe meditace jezení spočívá v postupné práci s vyššími úrovněmi, podle konkrétních návodů, o čemž bude zmíněno později.
Meditace jezení se provádí dle metodiky uvedné Omraamem (viz literatura).
Spojení celkem
krátkého úplného půstu, specifické praxe ásan dle Iyengara a také Meditace
jezení dle Omraama – je velmi silné, hluboké a krásné. To je právě Praxe pozorného jezení.
Průběh kursu Praxe pozorného jezení:
· úvodní očištění fyzického těla
· 4-5 –denní očistný půst
· praxe ásan a pránájámy – je prováděna od začátku do konce
· 5-denní Meditace jezení, začíná v polovině, po skončení Půstu
Takový kurs trvá 9-10 dnů. Polovinu zaujímá Úplný půst, druhá polovina je speciálním způsobem obnovy (východu z Půstu, čili zvláštním jezením), nazvaném Meditace jezení. V průběhu celého kurzu se praktikují ásany a pránájáma dle Iyengara.
Začátek Meditace jezení, takže přesně polovina cesty Praxe pozornéhojezení, je vybírán vždy na fázi měsíčního novoluní.
Popíšeme teď postupné části vstupující do sestavy kursu Praxe pozorného jezení.
(na zaklade tekstu Jany Tymlove)
Tradiční jóga doporučuje mnoho
očistných technik. Zmíněny budou pouze ty, které jsou dostupné pro méně zkušené
adepty jógy a které budou prováděny v průběhu půstu.
Pro správný začátek půstu je
třebe provést očištění celého trávicího traktu. Tělo vylučuje většinu
jedovatých látek do tlustého střeva, proto je nutné postarat se o jeho úplné
vyprázdnění. Provádí se to pomocí klystýru. Proplachování tlustého střeva – klystýr – to je starý a vyzkoušený
způsob efektivního vyčištění tlustého střeva. Provádí se na začátku potom
každodenně v průběhu půstu. Cílem očisty je zbavení se jedů, usazenin a slizů.
Pokud bychom neprovedli tento krok, způsobilo by nám to vnitřní otravu. Na
fyzické úrovni se tato otrava projevuje migrénami, nevolnostmi, a na psychické
(astrálni) špatnými náladami a depresemi.
Ne dela se klystyr v pripade periody u zen a taky jestli je silny strach .
Klystýry se provádějí každý den, po celou dobu trvání půstu,
nejlépe ráno mezi 5-7 hodinou, když je biologický čas střev. Střeva jsou tehdy
nejaktivnější a jejich čištění efektivnější.
Uddijána
bandha (vtáhnutí břicha) není očistnou
technikou v plném smyslu tohoto popisu. Je to bandha – stažení, uzávěr, jehož
ovládání má význam při praktikování pránájámy. Současně působí na
trávící trakt. Je to vtažení břicha, které vytahuje vzhůru bránici, zvedá
břišní orgány. Zlepšuje se tím prokrvení a peristaltika střev. Tato bandha má
také výrazně aktivující účinek na naši psychiku. Dává pocit svěžesti a
lehkosti. Uddijána bandhu se provádí v průběhu půstu (zvláště na začátku), když
chceme vyprázdnit střeva, při konečné etapě klystýru.
Džala néti
(očista nosu) je počítána mezi šest
jógových očistných technik, v sanskrtu šatkarma. Jde o proplachování nosu
slanou vodou o tělesné teplotě. Nejlépe se k tomu hodí konývka s dlouhou úzkou
trubičkou nebo nádobka na pití minerální vody.
Džala néti odstraňuje z nosu
sliz a s ním nečistoty. Tato technika umožňuje obnovení dýchání oběma nosníma
dírkama a tím způsobem se podílí na zvýšení kvality našeho zdraví. Praktikuje se
zároveň s ranní hygienou. Ihned po ukončení této néti je třeba několika
rychlých výdechů a tím způsobem sezbavit zbytků vody z nosních dutin.
Džíva múla
dhauti (očista jazyka) je další šatkarmou. Pomáhá
odstranit povlak, objevující se na jazyku. Povlak obsahuje mrtvé buňky a je
dobrou potravou pro různé baktérie a jiné mikroorganismy. Věnuje se tomu
pozornost zvláště v průběhu půstu, když se tělo čistí a povlak se tvoří
hojněji. Dhauti provádíme zrána, v průběhu ranní toalety. Velmi dobře se to
provádí pomocí malé lžičky, jejíž krajem stahujeme povlak od kořene jazyka k
jeho konci. Nepříjemné pocity reflexů žaludku k zvracení rychle zmizí po
několika zkouškách.
Kapálabháti je počítána k technikám pránájámy. Rychlým, intenzívním výdechem
se zbavujeme prachu a jiných nečistot z nosních dutin. Provádíme vsedě, na
začátku pránájámy.
Výše jmenované očistné matody jsou dobrou pomocí při dávání do
pořádku naší tělesné schránky a současně mají osvěžující účinek na naší
psychiku – „jak dole, tak i na hoře”.
Příkladně po provedeném
klystýru jsme opravdu trochu lehčí váhově, fyzicky, ale i naše mysl stává se
lehkou, zbavenou negativního balastu. Po dobrém vyčištění nosu se rozjasní a
vyostří naše myšlení.
Je to vědomé zdržování se příjmu jakékoliv potravy. Pije se jedině voda. Jsou též možné suché půsty, při kterých se nepijí žádné tekutiny. Ty jsou nebezpečné a vyžadují znalosti, sebepoznání a také dlouhou a odpovídající přípravu.
Teoreticky řečeno (i když se stávají praktické příklady!) – úplný půst se začíná přerušením příjmu potravy (což je spojeno se speciální procedůrou počátku půstu) a končí se smrtí hladem. Nemusí se tak dít (je možno přejít na jiný model uspokojování energetických potřeb – přímou absobci prány), ale výše uvedený scénář zakončení půstu se týká většiny lidí, na což je třeba pamatovat, poznávajíc teze další části této práce.
Období mezi těmito dvěma událostmi (počátek půstu a zakončení smrtí hladem) se dělí na:
· půst léčebný
· půst zhoubný
Neobyčejně
důležité pro půst je období obnovy po
půstu.
Půst léčebný – je to stav velkých změn metabolizmu (vnitřní organizaci životních procesů) způsobem umožňujícím bezpečnou výživu každé buňky lidského těla a také umožňuje odvádění produktů látkové výměny.
Výživa (dodávání bílkovin pro stavbu těla, uhlovodanů a tuků na enrgetické potřeby, mikroprvků k tvorbě elektrolytů) – nastává nadále, ale odbývá se úplně jiným způsobem, než dosud. Nastupuje využívání nahromaděných energetických zásob – tukové tkáně a také „samostravování” bílkovinné struktury organismu v pořadí opačnému důležitosti pro funkci těla. Odtud název léčebný půst, protože bezpečným způsobem odstraňuje poškozené nebo vadné součásti struktury těla.
Když tento proces překročí jistou kritickou mez, tzn. když začnou být rozebírány ústrojí, důležité pro funkčnost celé struktury (nervová soustava, játra, srdce, ledviny) – což nastupuje obvykle po asi 40 dnech půstu, tehdy půst léčebný přechází do fáze půstu zhoubného, trvajícího dost krátce (2-3 dny), končícího smrtí nebo (začneme-li obnovu) nepříznivými, těžko napravitelnými změnami.
Zde není místo na podrobné popisování metodiky bezpečného provádění úplného půstu (trvajícího do vyčerpání času léčebného půstu). Je ale vhodné připomenout, že pro bezpečný průběh úplného půstu (jakož i kratších půstů), je nutno, v průběhu trvání půstu, provádět různé procedury, čistící střeva, jazyk, kůži (zvláště pohlavní ústrojí, podpaží), sprchovat se a aplikovat sluneční lázeň a také odpovídající psychofyzické cvičení (nejlépe patřičné ásany a pránájámu).
Ještě neuralgičtějším obdobím, souvisícím s půstem, je období obnovy, času zahájení jezení po půstu. Pro vyhnutí se komplikacím je nutno bezvýhradně dodržet správnou metodiku vycházení z půstu. Odchylky od ní mohou být hrozivé – smrt nevyjímaje.
Ačkoliv celková očista způsobená vnitřní (endogenní) výživou, končí teprve po asi 40 dnech úplného půstu, je možné provádět kratší půsty.
Je dobré vědět, že fáze léčebného půstu (kdy se organismus přeorientovává na vnitřní výživu), nenastupuje ihned po přerušení vnějších dodávek výživy. je zde jistá „časová prodleva”, čítající od 1 až 10 dnů. Po několika úvodních půstech se prodleva zmenšuje ale jednoho dne dosahuje po započítání značného množství přípravných půstů.
Co se děje v průběhu půstu?
V průběhu půstu, nazývaném též v literatůře léčebným hladověním (notabene tento název je zavádějící, protože pocit hladu mizí ihned po začátku a v dalším průběhu půstu je nepřítomný), se náš organismus přeorientovává na vnitřní (endogenní) výživu. Znamená to, že naše životní potřeby jsou uspokojovány z vnitřních zásob tuku, bílkovin, uhlovodanů, vitamínů, minerálů a dalších látek. Tímto způsobem se organismus zbavuje nadbytečných zásob tuků, různých solí a také starých, nemocných bílkovinných struktůr, ohnisek infekcí, přebytků tekutin. Je spouštěna naše samoléčící síla, organismus intenzívněji než obvykle vylučuje usazeniny a toxiny. Tělo se čistí, regenerují se jeho orgány a jejich funkce.
Není naším záměrem podrobně se zabývat tématem různých variant provádění půstů. Cíl všech těch variant však zůstává stejný: vyčištění a ozdravění organizmu. Všeobecně je nutno potvrdit, že čím je půst delší (bez uvedení do fáze zhoubného půstu!) a důsledný (tzv. půst úplný), tím hlouběji účinkuje na náš organismus.
Z pohledu délky
léčebného hladovění rozlišujeme:
půst 24 hodinový, kdy si může
trávicí trakt odpočinout
půsty krátké (do 3 dnů), které
stačí k vyčištění trávicího ústrojí
půsty do 7 dnů, čistící všechny
organické tekutiny
půsty do 14 dní, kdy se čistí
měkké tkáně a šlachy
půsty výše 14 dnů, kdy dochází k
vyčištění až na úroveň kostních tkání, obnovy narušených tělesných funkcí a tím
vyléčení většiny nemocí
Z pohledu metodiky:
půsty
klasické – půst a obnova
půsty kaskádové – sloučené, opakované časové varianty půstu a obnovy
půsty dávkované – týden půstu, týden obnovy, opakované
Obecně vzato
rozlišujeme následující způsoby provádění půstu:
úplný půst
úplný suchý půst
částečný půst.
Úplný půst znamená, že v průběhu námi popsaného času se zdržujeme přijímání jakéhokoliv druhu potravy a organismu zajišťujeme pouze dodávku vody. Denně pijeme 2-3 litry vody (pokud na to máme chuť). Bezprostředně před počátkem půstu, a potom také v jeho průběhu, provádíme očistu trávicího traktu – zpočátku používáme projímadlo a klystýr.
V průběhu půstu aplikujeme už pouze klystýr. Tím způsobem se náš organismus o mnoho snadněji přeorientuje na endogenní výživu a vyhneme se tím způsobem migrénám a jiným nepříjemným stavům, provázejícím často počátky půstu. Některé školy léčebného hladovění doporučují tzv. urino-hladovění. Spočívá v pití vody a také moči v průběhu půstu, masáže starou nebo zvětralou močí a také urino-klystýry. Moč je tu pro své specifické vlastnosti používána jako léčebný prostředek. Složení, vlastnosti i léčivé účinky uriny jsou přesně popsány v knize MUDr. Vilmy Partykové „ Urinoterapie a nemoci” a jiných.
Urinové půsty nám rovněž doporučuje tzv. ruská škola (Malachov, Tombak)
Podle názoru některých odborníků na úplné půsty se předpokládá ukončení po celkovém vyčištění organismu (vyčištění se jazyka), což nastává po asi 40 dnech půstu.
Úplný suchý půst znamená, že se rovněž
vylučuje režim pití tekutin. Je to velmi těžká metoda, která se má provádět pod
kontrolou zkušeného odborníka. Rezignace na pití způsobuje rychlé odvodnění
organismu a rychlé štěpení tuků. Tělesné tkáně odebírají vodu různým přítomným
mikroorganismům v těle a tím též rychle likvidují různé infekce. Zahušťuje se krev. Do krve se dostávají tkáňové
tekutiny, což odvádí usazeniny z mezitkáňového prostředí, což vede k vyčištění.
Současně jsou velmi zatíženy ledviny, střeva a srdce. Proto může být tento druh
půstu nebezpečný.
Částečný půst – častěji nazývaný ”dieta”, ulehčuje organismu od toxických zplodin, vytváří možnost pro odpočinek trávicího traktu i celého nervového ústrojí. Při delším praktikování vede ke snížení nadváhy a regenerační účinky se prohlubují. Jedná se tu o půst s pitím ovocných šťáv.
Také jsou používány:
půst s pitím syrovátky
ranní hladovky
Jsou dlouhé úplné
půsty bezpečné pro všechny lidi?
Současní
odborníci na půsty udávají celou řadu kontraindikací k aplikaci dlouhých úplných
půstů: první polovina těhotenství a období kojení – pro ženy, pokročilá
tuberkulóza, zhoubné nádory a zhoubné nemoci krve, rozšířené nemoci pojivových
tkání, psychoneurózy – vždy při nehybnosti nemocného nebo otupění mysli,
rozvleklých hnisavých procesech vnitřních orgánů (hnisání, gangrénách a
některých dalších).
Ještě jinak vídí toto téma Ajurvéda – indická medicína. Dělí lidskou populaci na tři části, v kterých dominují tři různé kvality: kapha, pita, vata. Nevstupujíc hlouběji do tohoto problému zjistíme, že pouze lidé kapha mohou bezpečně provádět dlouhé půsty. Krátké půsty jsou oproti tomu dostupné pro všechny.
Bo Yin Ra – německý duchovní učitel, žijící v první polovině 20. století, měl ještě jiný názor na téma půstu, zohledňujíc to, co nás nejvíce zajímá – úroveň rozvoje člověka. Tvrdil, že půsty jsou dobré pro lidi začínnající kráčet po stezce duchovního rozvoje. Dobré jsou také pro nemnoho těch, kteří jsou už na konci této cesty, bezprostředně před Osvobozením. Pro ty „prostřední” jsou dlouhé půsty nebezpečné, vzhledem k možnosti „astrálního útoku” na vnitřně otevřeného (senzitivního) člověka – jak říkal Bo Yin Ra , v průběhu půstu je velká možnost setkat se s „lemurem” – astrálním loupežníkem. On sám měl nemalé zkušenosti s prováděním a vedením dlouhých půstů.
Ásany a pránájáma
Současný člověk, zvláště ten, žijící ve městě, je jak loutka, zavěšená na provázku. To civilizace a její možnosti unesly, odtrhly ho od země a pověsily do vzduchu (účinkují na nás ještě další procesy, odtrhující nás od země). Život „v zavěšení” nám dává klamavý pocit volnosti a svobody, avšak je jejich přesným popřením. Člověk může libovolně hýbat nohama, může dokonce zažívat jakési nepravdivé pocity přemísťování se, avšak zůstává stále na jednom místě, daném provázkem, úplně závislý na silách, držících jeho druhý konec. Cesta, k získání svobody samostatného pohybování se, je „sestoupení na zem”. Nemusí to být příjemné a bezproblémové, ale je to základní podmínkou k získání skutečné volnosti, volnosti samostatného výběru směru další cesty života. „Visící” člověk má před sebou dva úkoly: „sestoupení na zem” a (teprve potom) výběr směru kráčení životem. Ve skutečnosti není mnoho technik vnitřního rozvoje, věnovaných ralizaci toho prvního úkolu.
Civilizace se na obecné úrovni rozvinula šíleným tempem teprve v posledních desetiletích, a většina dobrých škol (těch buddhistických, hinduistických či také našich – evropských), vznikla dávno. Nabízejí konkrétní směry ubírání se, horší je to ale se „sestoupením na zem”. Jednou z nemnoha je metoda praktikování ásan a pránájámy, vyučovaná B.K.S. Iyengarem. Je doporučována každému, rovněž jako velmi dobré doplnění jiných technik, doporučujíc však kontakt se skutečně dobrým učitelem.
II 46 sútra „Jógasutr” Patandžániho říká: Stirasukham asanam. Překládajíc ze sanskrtu do češtiny – ásana je nehybná a pohodlná pozice těla. Následující sútry tvrdí, že důsledkem ovládnutí ásan, je „vládnutí nad několika, různých typů, protivenstvími”.
Avšak, aby každá možná konfigurace našeho těla v v gravitačním poli, neškodila tělu a byla pohodlná, je třeba odpovídajících vědomostí (o těle i gravitaci), umění pociťování těla a jeho bytí v gravitaci a také práce, spojující tyto elementy. Základním nástrojem je zde pozornost.
Jak dříve uvedeno, proudy pozornosti, hrající základní roli v práci, ustavující tělo do pozice, která se později možná stane ásanou – vystupují ve dvojicích. Každý stav spolupracuje zpravidla se dvěma svaly – antagonisty: ohýbačem a napřimovačem. Abychom očistili pole práce ohýbače, musíme uvolnit napřimovač. A opačně, aby správně zapracoval napřimovač, musíme současně uvolnit ohýbač. A to jsou vlastně ty dva druhy proudů pozornosti: jeden – spouštějící mechanickou práci v jednom místě, druhý – uvolňující, vypínající tuto práci v jiném místě, ležícím poblíž spouštěné mechanické práce. Jak už víme, tyto dvojice proudů pozornosti se nemají „slepovat”, ale mají probíhat maximálně blízko sebe.
Existuje ještě jedna univerzální zásada vnitřního rozvoje, dobře viditelná v aspektu ásany. Ken Wilber – americká hvězda integrální psychologie, filozof a buddhistický učitel, tvrdí, že se vnitřní rozvoj neodehrává v analogové (lineární) závislosti, ale nastává skokově – digitálně/číselně. Samozřejmě je možná celá řada takových impulsových posunutí nahoru, a ne jeden, velký skok. Jednotlivý takový číselný skok nazval fulkrum. A aby takový fulkrum vzniknul (nebo vzniklo – jelikož mi není znám původ tohoto pojmu a jeho druh), je nutno splnit celou řadu podmínek, vykonat řadu prací. Je třeba rozdělit, anebo také vyčlenit, všechny elementy, stanovující kontext fulkrumu. Po rozdělení je třeba všechny „přepracovat”, konkrétně zlepšujíc kvalitu každého z nich zvlášť. Následně je všechny spojit v odpovídající, harmonický a s konkrétní naukou shodný způsob. Opětovné spojení zaplodí druhem malého zázraku, získáním úplně nové kvality. Např. smontování předem připravené sestavy pastorků, dá hodiny – nástroj k měření času.
Ve světě dost hrubé mechaniky
lidského těla tomu odpovídá práce na dvou pólech, na dvou bodech opory (může
jich být více, ale převážně bývají dva). Levá a pravá noha – ve stojných
pozicích; dvě ruce při stoji na
rukách; ruce a nohy – v
Adhómukhašvánásaně (prvním psu); pata a přední část chodidla – v přesnějším přístupu k práci
chodidel; vnitřní a vnější
hrana chodidla nebo dlaně – při jejich práci v kontaktu se zemí. Mezi
těmito „pólovými“ oporami těla, po patřičně precizním nalezení a jejich
očištění, rozkládá se práce fulkrum, dávající novou kvalitu (samozřejmě,
pokud se k ní dojde), přenášející nás z fyzičnosti gymnastiky do prostoru
éterickosti (biochemie) prány, kde je k mání mnoho panenských energií. To na
této úrovni energie klíčícího semene trhá skálu; to tady Nobel vynalezl dynamit;
tady jsou kapiláry kořenů stromů, pumpujících stovky tun vody z hloubky do
listů stromových korun. Před každým člověkem stojí stovky jiných energetických
možností tohoto prostoru. Cesta k nim je – vyjmutí, přepracování,
harmonické spojení našich prací svázaných s „bytím v gravitaci“ –
nacházení dvojic pólů a jejich harmonické zapojování zdánlivě protikladných
prací v jejich prostorech.
Jóga je stlačování palcem a ukazovákem čerstvé třešňové pecky. Pokud se
takovou pecku správně stiskne – ona skočí, v úplně jiném směru než pracovaly
dva prsty, např. trefujíc kantora do hlavy. Nepodaří se to, pokud budou prsty
pracovat nerovnoměrně nebo stlačovat špatně. Prsty mohou současně rozmačkat
pecku anebo se taky mohou samy o ni poškodit, bez získání „skoku”.
Při práci s tělem je zpočátku mapa těchto dvojic pólu celkově nekompletní. Mnoho důležitých míst je pro náš vnitřní zrak neviditelných. Časem to jsou trojice ve fulkrum spolu účinkujících elementů. Obyčejně je některá z dvojice (nebo trojice) prací pro nás ukryta za „širokou radlicí buldozeru” zbytečně silných proudů pozornosti. Tato silná pozornost nás zbavuje možnosti vykonání práce - fulkrum. Velmi hladový člověk, kterému je připravený oběd podaný ke stolu, neuspokojí hlad, majíc na rukách boxerské rukavice. Navíc přirostlé ke kůži jeho dlaní.
Správně zapnutá (odhalená) práce obou nohou zajišťuje základ zdravé páteře. Jinými slovy, správná práce obou nohou (chodidel, stehen, kolen a kyčlí), to jsou zdravé bedra. Správně použité ruce, to je otevřený hrudník, roztáhnutá (a tím chráněná) hrudní páteř a volný, plný a přirozený dech. Dobře uvědomělá levá a pravá strana těla, to je volná, otevřená a správná mysl.
Abychom objevili jednotlivé elementy „pólů”, je někdy potřeba přepracovat svalový „blok”, protahujíc zkrácené svaly. Někdy je potřeba posílit slabé, nadměrně ochablé svaly. A vzato nejobecněji, je třeba vytvářet kvalitní proudy pozornosti, protože ne tělo nám zastírá ona ukrytá místa, ke kterým se chceme dostat. Ne tělo nám odmítá poslušnost. To my nedokážeme do něho proniknout. To my se cpeme buldozerem na náš záhon, abychom vyplenili jeden trs pýru...
Je třeba upozornit na důležité a rozsáhlé téma vzpřímené základní polohy člověka. Člověk je jedinou bytostí na zemi, která se rozhodla postavit své tělo vzpřímeně. Vůbec to není lehké! Vodorovně držená páteř čtyřnožců, či ležící na zemi u plazů – je značně méně náchylná na dysfunkce. Jednak žebřík, ležící na zemi ve vodorovné poloze, není žebříkem. Je prknem s dírami! Leží si bezpečně, leč je zrovna bez užitku. Teprve postavením do svislé polohy se otevírají nové, široké možnosti.
Život na Zemi čekal 3,5 mld let na to, aby se homo sapiens sapiens rozhodl pro diskomfort postavení vzpříma. Svislé udržení konstrukce o takové štíhlosti, jako je naše tělo, je z pohledu mechaniky, neladný výstřelek. Je to velmi složitá, dynamická práce desítek svalů. Stalo se to před více než 100 tisíci lety. A právě postavení žebříku vzpříma začalo okamžitě přinášet výsledky. Rozvinula se emocionální úroveň, otevřela se a dynymicky se rozvíjí úroveň mentální (řeč, abstraktní myšlení). A teď se před námi otevírají nové úrovně....
Se vzpřímeností těla (páteře) je spojena záležitost hierarchie prací při budování pozice v prostoru. „Zrychlený směr učení” který sledujeme v dětství nám dává jenom hrubé obrysy našeho bytí v gravitaci. Nemůže to být příliš přesné v poměru k potřebám vzpřímené pozice a plodí to všeobecné problémy s dolní částí páteře u většiny členů naší populace! Zachránit ve světě „bytí v gravitaci” nás může vědomé převzetí kormidel z rukou živlů.
Dům se staví v určené posloupnosti – nejdřív základy, potom stěny a stropy, potom střecha a nakonec se provádějí dokončovací práce. To se učíme, poznávajíc a cvičíc jógu B.K.S. Iyengara. To přesně určuje smysl práce v ásaně. Není to úkol na 10 dnů. Pozorný přístup k bytí v gravitaci je nezbytností, stojící před námi...
Pránájáma B.K.S. Iyengara účinkuje podobně, jako práce v ásanách ale začíná svou práci od patra, ležícího výš, než fyzičnost oblasti mechanických pohybů končetin a přemísťování těla v prostoru. Nabízí nám vstup do oblastí ještě jemnější energie. Stále jsou to ještě energie z oblasti našeho normálního života ( éteričnost, emoce, mysl). Teď se s tím ale můžeme důkladněji seznámit, uvidět, že to není „plochý svět” zamíchaných, různých energií ale hierarchicky rozmístěná patra. V ásaně cvičíme rozlišení – svět mechaniky – éteričnost. A pránájáma nám umožňuje získat hlubší zkušenost a rovněž zasahuje výše, do okruhu emocionálních a mentálních energií.
Základy této metody práce s tělem jsou použity v Praxi pozorného jezení. Zároveň s půstem jsou to dva hlavní kanály, připravující člověka na Meditaci jezení. Cvičí se asi 5 hodin denně, v tom 0,5 až 1 hodinu pránájámy. Postupně, vcházejíc hlouběji do půstu, omezují se pozice ve stoji, upřednostňujíc možnosti, nabízené půstem, tzn. hlubší vstup do jednotlivých aspektů práce v ásanách. Iyengarova jóga je kritiky nazývána ”furniture yoga”, vzhledem k tomu, že při praktikování používá mnoho pomůcek – stoliček, podložek, háků, pásků, dek apod. V průběhu zmiňované Praxe se ještě více využívá pomoc praxe ásan. Zvláštní roli má cyklus Padangusthásany s dlouhými pásky, vypracovaný autorem. Neobyčejně důležité v průběhu půstu jsou obrácené polohy – Širšásana a Sarvangásana (pokud možno opakovaně), které plní roli svého druhu intenzívních energetických pump.
Rychleji, rovněž s ohledem na možnosti ale také potřeby, se prochází kurzem pránájámy, aby ji bylo možno využívat po celý čas obnovy po půstu. Cvičeny jsou Udždžají, Kapálabháti, Vilóma I i II, Čandrabhédana, Súrjabhédana, Nádí-Šodhána.
V poslední fázi Praxe pozorného jezení (po půstu) se vracíme k intenzívnímu cvičení ásan.
Meditace jezení
Meditace jezení je prováděna po přípravném 4-5 denním úplném půstu a odbývá se za nadále prováděných cvičení ásan a pránájámy. Její hlavní částí jsou speciální seance jezení, prováděné za spontánní atmosféry ticha, podle metodiky vnitřní práce, uvedené Omraamem, vedoucí k osvojení si pránických složek jídla na výše popsaných úrovních.
Začíná se pitím vodou rozředěné syrovátky, potom ovocných šťáv (nejprve zředěných vodou), potom se jí nevelké množství syrového ovoce, potom zelenina a nakonec zelenina, prošlá tepelnou úpravou (vaření). K pití v průběhu půstu a k ředění šťáv je podávána Pí-voda (strukturalizovaná voda – pokud je dostupná), syrovátka (rovněž v míře možností) a také zásaditá minerálka.
Místem osvojování si vyšších než fyzických součástí potravy není fyzický žaludek ale ústní dutina. Právě tady se nachází subtilní žaludek člověka a rychlé prohazování pokrmu ústní dutinou, mluvení a vykonávání jiných činností v průběhu jezení vede ke stálému nedovyživování vyšších úrovní (těl) člověka.
Obdobně jako s jídlem – subtilní plíce nejsou v místě fyzických plic ale v nosních dutinách. Dýchajíc ústy, omezujeme dýchání na plynovou výměnu a vzdáváme se přisvojování si prány, kterýžto proces nastává u ústí idy a pingaly – hlavních pránických kanálů, které končí v prostoru nosních dutin. Delší udržování stavu dýchání ústy (dokonce ve formě jeho jediné preference) může mít fatální důsledky pro obecnou energetiku těla a jeho imunitní systém. Proto je třeba dbát na průchodnost nosu, k níž slouží techniky Džala néti a také věnovat pozornost dýchání nosem. Avšak nebude to zde zvlášť popisováno.
Obecně možno říci, že člověk čerpá energii pro své životní potřeby:
· z bezprostředních pránických zásob, obdržených při porodu (není jich nazbyt)
· z jídla, které obsahuje:
složky úrovně fyzické
" úrovně éterické
" " astrální
" " mentální
" " kauzální
" " budhiální
" " átmanické
· získáváním enegie z jiných zdrojů než jídla – ne běžně dostupných (dary, naleziště a enegetické krádeže)
· z bezprostředního získávání energie (prány) ze zdrojů volně dostupných – Země, Slunce
Když
člověk ochutná možnost uspokojování svých energetických potřeb prostřednictvím
jiného než fyzického energetického kanálu (ne pomocí tradičního jezení), může
se u něho objevit tendence „jdutí zkratkou” čili upírství. Nutno si uvědomi
skutečnost, že se to týká všech lidí, nejenom účastníků Půstu. Práce s touto
tendencí stanovuje jeden z vážnějších aspektů praxe vnitřního rozvoje, po
uvědomění si možnosti vyživování se pránou, ikdyby jenom v tak počátečním
stádiu, jako přisvojování si prány z potravy. Musí to vědět všichni adepti škol
vnitřního rozvoje.
Přejděme teď k velmi zvláštnímu tématu - výživě vyšších těl člověka pomocí trávícího traktu, dobře popsaného Omraamem.
Využívá se zde výše uvedeného dělení na řadu subtilních těl. Aby se lidstvo plně rozvíjelo, musí člověk vyživovat všechny své těla. Mnohem významnější pro splnění tohoto úkolu je to jak se jí, než to co se jí. Proto:
Především je třeba se v průběhu jezení zkoncentrovat, docenit výjimečnost a unikátnost této formy hmoty, kterou máme právě v ústech a mít k ní proto velkou úctu. Je třeba chovat se tiše, nemluvit a také udržovat pohodlnou, volnou, přiměřeně nehybnou pozici v průběhu jezení. Rovnou páteř.
Místem, kterým jsou subtilnější než fyzické složky potravy asimilovány - je jazyk. Jeho horní i dolní strana je vybavena body, kterými prána různých úrovní může proniknout do našeho těla. Umění otvírání těchto kanálů je „meditace” jezení.
Abychom optimálně vyživovali fyzické tělo, nemusíme jíst maso a je třeba dobře žvýkat. Dlouho, tak aby se přežvykovaný pokrm stal tekutý a sám si našel cestu k polknutí. Fyzické složky potravy, dobře známé vědě, jsou vstřebávány v dvanácterníku a tenkém střevě.
To hlavně na
fyzické úrovni fungujou vysoké školy a instituce, zabývající se jezením (někdy
se zaobírají úzkou částí éterické úrovně, jakou je témat vůně)..
Pro éterické tělo musíme k tomu přidat dýchání. Proto je potřeba v průběhu jezení čas od času jezení přerušit a hluboce dýchat, aby se rozhořel plamen procesů vnitřního spalování (jakým je proces života). Toto spalování dovolí éterickému tělu vstřebat z potravy jemné složky dané úrovně. Pro otevření éterických ventilů na a pod jazykem je potřeba objevit chuť právě žvýkané porce pokrmu. V zájmu člověka je co nejlepší rozvoj éterického těla – nositele živosti, paměti a citlivosti.
Astrální tělo se vyživuje emocemi tj. elementy, skládajícími se z ještě jemnější hmoty než jsou éterické částice. Abychom vstoupili do této úrovně, je třeba vytvořit pozitivní vztah k jezenému pokrmu. Je třeba si ho zamilovat. Zůstávajíc několik chvil s pocitem sympatie v přístupu k požívanému jídlu, připravuje člověk astrální tělo na přisvojení si elementů astrální mapy z jídla. Jestliže si astrální tělo přisvojí tyto složky, objedví se možnost probuzení vyšších citů: lásky k světu, stavu štěstí, míru a Harmonie s Přírodou.
Mentální tělo
Člověk, chtějící vstoupit do této úrovně, se snaží prozkoumat jídlo v různých aspektech: odkud pochází, co obsahuje, jaké má vlastnosti, jaké bytosti na něm pracovaly – ty jemné i ty fyzické: rolníci, dopravci, obchodníci. Rozum člověka proniká hlouběji do těchto myšlenek a vstřebává z jídla ještě jemnější elementy, než jsou na astrální mapě. Proniká smyslem života i světa.
Lidé si myslí, že stačí číst, učit se a myslet, aby se intelekt rozvíjel. Jsou to věci nezbytné ale nedostačující. Mentální tělo musí být vyživováno také v průběhu jezení a tehdy se stává stabilní a schopné příjimat dlouhodobé zatížení.
Kromě výše vyjmenovaných těl, vlastní člověk ještě duchovnější těla: kauzální, budhiální a átmanické. Pracujíc na těchto úrovních v průběhu jezení, začne člověk zjišťovat, že existují ještě jiné potřeby, jiné radosti – vyššího řádu – a největší možnosti se před ním stanou otevřeny.
Je hodno pokusit se podívat na jídlo z pohledu žebříčku vnitřního rozvoje. Může to vrhnout nové světlo na problém různorodosti a vzájemného vylučování se „zdravých” diet.
Apokryfické „Evangelium pokoje” a také jiné prameny nám předkládají následující přirozenou hierarchii těchto diet:
· nejníže leží dieta maso-zelenino-moučno-mléčno-ovocná , potrava všežravců
· výše leží dieta lakto-moučno-ovocně-zeleninová, lišící se od první vyloučením masa
· následují diety ovocno-zelenino-ořechové – vyloučení mléka a sýrů
·
dále následuje omezení intenzívní tepelné úpravy, až k
jejímu úplnému vyloučení,
možné je ohřívání
do 37°C
· potom samé ovoce - fruktariáni
· potom samé ovocné šťávy
· a výše už je možná pouze „dieta” čistě pránická...
Je třeba vzít v úvahu fakt, že ačkoliv výše jmenované diety mají spojitost s úrovní vnitřního rozvoje člověka, který je dodržuje, neurčují tuto úroveň žádným bezprostředním způsobem. Možno dokonce vyjádřit názor, že za jistých jednotlivých okolností, velmi vysoká úroveň vnitřního rozvoje nemusí být spojena s vegetariánstvím.
Přijmutí pohledu, že přechod na „vysokou” dietu nás automaticky zvedne na vyšší úroveň, je velmi nebezpečné a může vést k velkým zdravotním komplikacím. V některém momentu našeho růstu je třeba poznat výše uvedenou hierarchii diet ale se vší silou je třeba zdůraznit, že k přechodu na vyšší úroveň vede jiná cesta, než zahajování diety, ke které jsme ještě možná nedorostli. Taková dieta nám může pomoci ve stabilizaci na dané úrovni, ale zvednout se na tuto úroveň musíme sami, vykonajíc práci dle pro nás (teď a tady) určených technik. Dieta je pomocná, konkrétní technika práce vnitřního rozvoje (správná v daném momentě a místě) – je nezbytná.
Podívejme se ještě jednou na praktické použití Praxe Pozorného Jezení, umožňující bezpečné a rychlé dosahování úrovně citlivosti, která dovoluje přisvojování prány, obsažené v potravě
Jak již víme, skládá se z:
- Specificky prováděného, krátkého úplného půstu (4-5 dnů)
-
Specifické praxe ásan a pránájámy
-
Obnovy po půstu,
prováděné jako meditace jezení dle Omraama (Aivanhova)
Popisovaná technika je používána od roku 1996 ve skupinové práci, (ve skupinách polsko-česko-běloruských). Značná výše účastníků Praxe dosáhla (přez velké rozdíly na začátku) v její průběhu schopnosti koncentrace, dovolující samostatné spuštění Meditace jezení.
Je hodno vzít v úvahu fakt, že se v průběhu oné „meditace jezení” jde cestou „dolů” po stupních žebříku hierarchie způsobů výživy, jejímž vrcholem je získávání prány bezprostředně ze Slunce. V popisované praxi se však nezačíná tato cesta z nejvyšší úrovně, ikdyž doba půstu navozuje stav vyživování se pránou, ale z úrovně o jednu níže – vstřebávání prány z vodou ředěných šťáv.
Všichni účastníci shodně zdůrazňovali, že přechod do další – nižší etapy Meditace (reprezentované „nižší” dietou) byl spojen s překonáním jisté bariéry, nechutě z přerušení radosti z delšího setrvávání na dané úrovni (např. na úrovni šťáv při přechodu na ovoce). Účastníci Praxe, spolu s vedoucím, byli přinuceni k realizaci přijatého programu, z důvodů vnějších kauzálních podmínek (tzn. aby se skončilo v určeném čase, aby bylo možno vrátit se do „normálního” života).
Ve spojení s tím, se metodika Meditace jezení liší od metodiky obnovy, následující po úplném půstu. Díky otevření se vyšším, než do té doby dostupným, energetickým úrovním, nastupují široké kvalitativní změny v celém organismu, objevují se nové, neznámé možnosti, šířeji se otevírá okno vnímání... Nabývajíc schopnosti létat, nemusíme se křečovitě držet zásad silničního provozu...
V jistém smyslu je Praxe pozorného jezení metodou, dovolující bezpečné vykročení vzhůru po žebříku hierarchie diet a také po žebříku vnitřního rozvoje obecně.
Hlavně je to praxe objevování krásy a velké radosti z nejprostších věcí pod sluncem.
Leszek Mioduchowski Lublin 2005
Soupis knih, které významně ovlivnili vznik Praxe pozorného jezení:
·
„(Essenské)
Evangelium Pokoje Ježíše Krista” – anglický překlad Dr. E. B. Šekely.
Originální text v aramejštině se nachází ve Vatikánské knihovně – „Biblioteca
Apostolica Vaticana”, a text ve staroslověnštině v Královské knihovně
Habsburků, č. 156 P;
·
Daniel
Andrejev - „Roza Mira”, Izdatelstvo „Prometej”, Moskva 1991;
·
Aviessalom
Podvodnyj - „Ciała subtelne”, Studio Astropsychologii 1996;
·
Aviessalom
Podvodnyj - „Znaki zodiaku”, Studio Astropsychologii 1967;
·
„Klasyczna
joga indyjska – Jogasutry i Jogabhaszja” – przekład z sanskrytu, przypisy,
wstęp i posłowie – Leon Cyboran, PWN 1986;
·
B.K.S.Iyengar - "Joga" ("Light
on Yoga"), PWN, Warszawa 1990;
·
B.K.S.Iyengar
– „Pranajama – sztuka Oddychania”, wyd. Virya;
·
Svámí
Rama – „Sztuka oddychania – prostyprzewodnik”, wyd. Limbus 2000;
·
Omraam
Mikhael Aivanhov - „Joga pitańja” (Le yoga de la nutrition), Izdatelstwo
„Prosveta” Vybrané spisy Nr 204 (verze v ruštině), Paříž 1993;
·
Omraam
Mikhael Aivanhov, „Zolotyje prawila ježedniewnoj žizni" , Izdatelstwo
„Prosveta” Vybrané spisy Nr 202 (verze v ruštině), Paříž 2003;
·
Omraam
Mikhael Aivanhov – „Garmoňja i zdorovje” („Harminic et Sante”), Izdatelstwo
„Prosveta” Vybrané spisy Nr 202 (verze v ruštině);
·
Joachim
M. Werdin - „Styl życia Bez Jedzenia”- , Rosperos 2001
·
Bo
Yin Ra (Josef Anton Schnaiderfranken) "Dzieła zebrane";
·
Ashin
Ottama - "Karma, přerozovaní, samsára", Dharma Gaja, Praha 1999;
·
Ken Wilber - "Krótka historia
wszystkiego" ("A brief story of evrything"), Wyd. Jacek Santorski & Co,
Warszawa 1998;
·
Ken
Wilber - "Jeden Smak" ("One Taste"), Wyd. Jacek Santorski
& Co, Warszawa 2002;
·
Ken Wilber – „Psychologia
integralna”, Wyd. Jacek Santorski &
Co, Warszawa 2003;
·
G.P.Małachow
- "Oczyszczanie organizmu" ("Ocziszczanije organizmu i
prawilnoje pitanije", Wyd. "ABA", Warszawa;
·
MUDr.
Vilma Partykova - "Hladovění pro zdraví", Nakladatelsví
START, Benešov 1999;
·
MUDr.
Vilma Partykova „Urinoterapie a nemoci” Impuls, Praha 2002;
·
Dr
med.Ulf Bohening - "Kuracje odtruwające i oczyszczające", Wyd.
Interspar, Warszawa;
·
G.A.Wojtowicz
– „Ulecz samego siebie” wyd. Verbum 1992;
·
Tomasz
Nocuń – „Dieta wegetariańska prosta i zdrowa”, wyd. Vegan,
Lublin 2004;
·
Josef A. Zentrich - "Terra terapie
Aqua", Nakladatelství Eminent, Praha 2002;
·
Miroslav
Hansman, Vlastimil Žert – „Pí-voda a jine lečive vody”, Fortuna 2004;
·
Thorwald
Dethlefsen – „Przeznaczenie twoją szansą”, Diogenes, Warszawa 1997
·
Siergiej Nikolajewich Lazarev, „Diagnostika karmy”,
cz.1,2,4,6 Sankt-Petersburg
1992-1999.